Jak vnímá mladá generace pojmy jako totalita, komunistický režim, cenzura, útlak či nemožnost svobodně „dýchat“ v totalitě? Jaké je to žít v demokracii, moci se svobodně rozhodovat, co s vlastním životem, který není řízen absurdními nařízeními, s možností žít plnohodnotný život se všemi dostupnými „dary“ svobodného světa? Jak se normalizace v Československu přežila a jak ji nahradil sametový rok 1989 s převratnými událostmi na politickém i společenském poli? A jak to vnímali obyčejní lidé? Lidé v Praze, Teplicích, Českých Budějovicích, v Olomouci? Jaký byl vlastně sametový rok a listopad s prosincem 1989 v Ostravě? Tuto otázku se pokusili 12. listopadu rozklíčovat žáci druhého stupně při projektovém dni k 35. výročí sametové revoluce u nás.

Samotný projektový úterní den se nesl ve velmi přátelské a otevřené atmosféře, a totéž platilo i po celý „Týden svobody“, kdy v hodinách dějepisu a výchovy k občanství dostávali žáci zajímavé informace z moderních dějin a společenských témat, která musíme mladší generaci neustále připomínat, aby nebyly zapomenuty. Na počátku tak byl opětovně žákům přiblížen historicko-společenský kontext, který se opíral o stručné faktografické informace, rozličné historické materiály a dobové prameny, nechyběly televizní záběry z exponovaných míst, či výpovědi očividných pamětníků skrze portál Paměti národa a Jeden svět na školách.

Ale aby žáci nebyli příliš „zahlceni“ dobovými informacemi, rozhodli jsme se projektový den zatraktivnit o různé doplňkové aktivity, při kterých žáci mohli zažít „na vlastní kůži“ dobu před 35. lety. Ve výtvarně vyráběli plakáty k demonstracím, psali protirežimní hesla, vytvářeli symbolický lidský řetěz z papíru, v IT učebně si zahráli moderní on-line výukovou hru z dílny Charles Games s trefným názvem Velvet 89, kde virtuálně vstupovali do pořádaných demonstrací v různých městech tehdejšího Československa a díky rozličným charakterům herních postav mohli prožít „samet“ jako obyčejní lidé, jako lidé, kteří již nechtěli být jen loutkami v totalitním zřízení, ale chtěli se stát režiséry vlastních životů ve svobodné republice. Jelikož naše škola disponuje již mnoho let také tematickou plakátovou výstavou s názvem „1989: Rok zázraků“ pojednávající o rozpadu komunismu v Evropě, potažmo i u nás, doplněnou i jinými zdroji, využili jsme její potenciál a vytvořili běhací kvíz, při kterém museli žáci z rozličných textů visících na stěnách zjistit faktické informace, anebo rozklíčovat jména osobností, které se staly hybateli tehdejších událostí. Vše samozřejmě na čas s patřičným soutěžním nábojem. Starší ročníky pak na konci dne zhlédli dokumentární film z dílny Karla Strachoty s názvem „1989: Z deníku Ivany A.“, který na základě deníkových záznamů osmnáctileté středoškolačky hodnotí autentické události posledního roku totality u nás. Samotná diskuze žáky přivedla k velmi originálním myšlenkám, že samotnou sametovou

revoluci berou jako zásadní milník moderních Československých dějin, který se však do jisté míry již mohl přežít, dokonce je některými jedinci ve společnosti i znevažován. Co to o nich samotných vypovídá není nutno příliš domýšlet. Jsme tak rádi, že naši žáci dokáží kriticky přistupovat k ožehavým tématům v české společnosti. Co jiného by pak škola měla žákům nabídnout?